Odpuštění

Snad bez výjimky nám všem už bylo někdy ublíženo a i my jsme někomu vědomě či nevědomě ublížili. Stalo se. Neměli bychom ovšem zatrpknout a nést si chuť trpkosti ublížení dál sebou. Bere nám to tolik energie, času a síly. A co máme z nenávisti a trpkosti? Zase jen nenávist a trpkost. A cítíme se s nimi dobře? Necítíme. Tak z jakého důvodu si tyto nepříjemné pocity máme s sebou nést dál? Vždyť tyto emoce emoce mohou být téměř život ohrožující. Ke kolika chronickým nemocem už přispěly. Chceme také rozšířit okruh takto nemocných? Pokud už se tak stalo, máme ještě stále možnost nalézt z tohoto bludného kruhu cestu ven. Uvědomme si, že záští, vztekem, strachem a bezhlavou touhou po pomstě nedosáhneme ničeho jiného než sebedestrukce. Opravdu se chceme za každou cenu zničit? Anebo je právě teď nejvyšší čas konečně odpustit druhým, ale v první řadě hlavně sami sobě? Všimli jste si, jak se nemáme rádi, když se na někoho hodně zlobíme? Vztek spolu s nenávistí se rychle šíří nejenom směrem k tomu, kdo nám ublížil, ale šíří se po celém našem těle a duši. Proto, prosím, odpouštějme.

Snažili jste se a nešlo to? Možná, že jste začali něčím pro vás příliš bolestivým na to, abyste to byli schopni odpustit. Pakliže se něco učíme, tak je to proto, že to neumíme. Začněme tedy malými krůčky, takovými, které zvládneme.

1. ZAČNĚME ODPUŠTĚNÍM MALIČKOSTÍ

Neměli jsme k odpuštění dostatečnou motivaci a chuť? Co může být větší motivace k odpuštění než-li naše zdraví a tudíž i kvalita života? Nejdříve bychom si měli uvědomit, jak moc nám naše hořkost ztěžuje život, a na základě toho se pevně rozhodnout, že se konkrétní kapitolou svého života již nebudeme zabývat.

2. NAJDĚME SPRÁVNOU MOTIVACI K ODPUŠTĚNÍ

Skoro nic nedokážeme ze dne na den. Například cizí jazyky se učíme roky, než jsme je schopni aktivně používat. A bez naší píle aktivně jazyk nebudeme používat zřejmě nikdy. V každém případě to bude vyžadovat hodně našeho času a píle, než to zvládneme, ale výsledek stojí za to.

3. BUĎME PILNÍ A NEVZDÁVEJME SE. CO SE NEZDAŘÍ NAPOPRVÉ, ZDAŘÍ SE NAPODRUHÉ, NAPOTŘETÍ...

Vše čeho chceme dosáhnout, vyžaduje naši plnou pozornost. Skáče-li naše pozornost po horách, místo toho aby byla právě tam, kde má být, tak zřejmě jen velmi těžko dosáhneme kýženého cíle. Odpuštění vyžaduje naší plnou pozornost.

4. BUĎME POZORNÍ. PLNĚ SE VĚNUJME PŘEDMĚTU ODPUŠTĚNÍ. POKUD TO V TÉ CHVÍLI NEJDE, RADĚJI ODPUŠTĚNÍ PŘESUŇME NA VHODNĚJŠÍ DOBU A TŘEBA I VHODNĚJŠÍ MÍSTO.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE S ODPUŠTĚNÍM ZAČÍT. KDO NIC NEDĚLÁ, TAK NIC NEZKAZÍ, ALE TAKÉ SE DÁL NEPOSUNE. VŠICHNI PŘECI CHCEME ŽÍT SPOKOJENÝ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT.

Také EFT, hypnóza, Léčebný kód a další nám s odpuštěním mohou pomoct.

ODPUŠTĚNÍ - POKRAČOVÁNÍ

Mockrát děkuji za vámi zasílané reakce na článek ODPUŠTĚNÍ.

Nejčastějším a zjevně největším problémem pro nás je, že často nedokážeme od srdce odpustit. Z mého pohledu nejsme ještě na některé odpuštění připraveni. Odpustit všem, kdo nám ublížili, je vlastně práce na celý život a pořád je na čem pracovat. Je třeba to zkoušet a nevzdávat se. Nezdaří-li se odpuštění jednou, může se to povést podruhé nebo potřetí. Všechno chce svůj čas. Hlavně není třeba být hned zoufalí.

NEJDE-LI JEDNO OPUŠTĚNÍ, PUSŤME SE DO JINÉHO.

Každým skutečným odpuštěním se nám neskutečně uleví a dáme prostor něčemu novému. Lpěním na pro nás nepříjemné minulosti si ztěžujeme život jenom sami sobě. Nikdo jiný za to odpovědnost nenese. A ptám se:

PŘEJEME SI BÝT ŠŤASTNÍ, ZDRAVÍ A V POHODĚ?

Touha po pomstě za staré křivdy se zpočátku projeví na naší pohodě a štěstí. Později u těch zarputilých se to může odrazit i na zdraví. Místo abychom si plně užívali života, tak se takhle nesmyslně ničíme. A kdo není v pohodě, oslabuje sám sebe. A s těmi, kteří nám ublížili, už to vlastně nemá co dělat. Je to naše rozhodnutí. A pokud se rozhodneme neodpustit, ublížíme tím nejvíc sobě.

Dalším často zmiňovaným problémem je, že tomu, kdo nám ublížil, nevěříme. Nedůvěra nám ale nebrání v odpuštění. Neslučujme odpuštění s důvěrou. Můžeme přece odpustit, i když dotyčnému nevěříme. Odpustit někomu neznamená se s ním přátelit. Zpočátku jde o to, abychom se cítili dobře při vzájemném setkání. Nejprve stačí, když nám je daná osoba lhostejná a nerozčiluje nás už jen svou přítomností. Později se snad důvěra může obnovit nebo také ne, našemu odpuštění to však bránit nemusí.

Posledním hodně zmiňovaným problémem je strach z lidí, kteří nám ublížili nebo nám ještě ubližují. Z mého pohledu je to nejzávažnější problém v odpuštění. Odpustit někomu koho se bojíme, kdo nám aktuálně ubližuje, téměř nejde. Náš strach nám to nedovolí. Tady může pomoct úplné odříznutí od osoby, která nám způsobuje příkoří, pokud to jenom trošku jde. Pomůže nám v tom uvědomění si vlastní hodnoty a toho, že druhé ponižují převážně lidé, kteří mají z nějakého důvodu velmi snížené sebevědomí, a tak si ho masírují na nás. Také tak jednají osoby závislé nebo už v minulosti nějak týrané. Jediná možnost opravdu je se od těchto osob zcela oddělit. Jiná situace je, když je daná osoba náš šéf, sestra, bratr, rodiče... V této chvíli je na zvážení, co uděláme. Můžeme si s dotyčným zkusit promluvit, pokud nám to ovšem strach dovolí. Nepomůže-li to, pak je třeba pro zachování našeho psychického a fyzického zdraví se od dané osoby osamostatnit, ať je to, kdo je to. Na strachu z dané osoby můžeme zapracovat i pomocí Léčebných kódů, hypnózy, EFT a dalších metod. A kde už není strach, tam lze odpustit.

Je odpuštění součástí vašeho života?

  1. Ano. 11
  2. Velmi často. 11
  3. Zřídka. 12
  4. Ne. 12