Samota

Samota má své světlé i stinné stránky. O samotě můžeme v klidu přemýšlet, relaxovat, prostě se odreagovat od starostí všedního dne. Na druhou stranu když je samoty moc, tak je jí příliš. Začne nás pomalu užírat zevnitř. A je jedno, zda jsme skutečně sami a nebo je pocit samoty jenom v naší mysli. Výsledek je vlastně stejný. Cítíme se opuštění, ztracení v davu lidí a skrytí sami před sebou.

Co se s tím dá dělat? Je dobré zjistit z jakého důvodu se cítíme sami. Pokud jde jenom o to, že například náš potomek vylétl z rodného hnízda, tak se dá na odstranění pocitu samoty slušně zapracovat. Můžeme se přihlásit na nějakou zájmovu činnost, ať už je to třeba jóga, turistika, umělecké tvoření, vyrazit na kulturní akci, na kolo a podobně.

Je-li ovšem pocit samoty v nás už silně zakořeněn, pak tohle stačit asi nebude. Je zapotřebí opravdu hledat příčinu naší samoty. Bývá za ní často naše nepěkná životní zkušenost, kdy nás někdo zklamal a částečně jsme zklamali i sami sebe. A nyní se bojíme jít s kůží na trh, aby nás opět někdo nezranil. Strach z neúspěchu nás do určitě míry ochromuje. Nevíme jak a kde navázat nový vztah. Největší strach míváme z odmítnutí, a tak se radši schoulíme do čtyř stěn svého obydlí, do naší ochranné zóny. A jsme opravdu sami. A když není příležitost k navázání nového vztahu (přátelského, partnerského), tak ho opravdu nenavážeme. A není to škoda? Vždyť oslovit druhou osobu můžeme kdekoliv a vlastně kdykoliv. Kdo to nezkusí, sice nic nezkazí, ale ani nic nezíská. Berme to jako hru.

Jako ten nejhorší druh samoty vidím ten, který se ukrývá pouze v naší hlavě. Je to pocit samoty, který nás může postihnout, i když sami nejsme, a vyvolává v nás představu, že sami jsme. Myslíme si například, že pokud s námi někdo není tzv. 24 hodin denně, tak nás nemá rád a my jsme opuštění. Tady je dobré si uvědomit, že nikoho ve vztahu nevlastníme. Zbytečně si nenamlouvejme něco, co není pravda. Zapracujme na svém sebevědomí, svých koníčcích... Přátelský/partnerský vztah lze udržovat i na větší vzdálenost. Dokonce může fungovat lépe na dálku než přímo v našem bydlišti. Samozřejmě se pak s dotyčnou/ným nevidíme denně. Jsme si však tak vzácní, že si užíváme každou minutu a nehledáme mouchy, kde ani vlastně nejsou. Kolikrát každodenní vztahy zroskotaji právě na maličkostech, jako jsou například otázky „Kam půjdeme?“, „Co budeme dělat?“ a na zbytečném šťourání se v osobním životě druhého. Stejně nám náš přítel/partner řekne jenom to, co bude chtít.

Rady

  1. Najděme příčinu naší samoty.
  2. Zapracujme na svém sebevědomí, na svých koníčcích.
  3. Vyjděme ven ze své ulity a oslovujme druhé lidi. Povídat si přece můžeme s každým.
  4. Druhého si nepřivlastňujme. Udusí to jakýkoliv vztah.
  5. Buďme aktivní. Bez aktivity nic nejde.

Tíží vás samota?

  1. Ano. Stále. 9
  2. Ano. Často. 12
  3. Ano. Někdy. 11
  4. Ne. 10