Srdce - zvon života

Jestli pak uhodnete, co nazývám zvonem života?....

Ano, mám na mysli naše srdce, které je rezervoárem všech našich pocitů, a to jak pozitivních tak i negativních. Srdce není jen významnou energetickou uzlinou lidského těla, ale i místem největší intenzity našich emocionálních prožitků. Už jste to taky pozorovali?

Je jenom škoda, že je v dnešní době na nás ze všech stran tak tlačeno, abychom své emoce potlačovali a nebo je radši ani neměli. Emoce dnes prostě nejsou IN. Dnes je číslo jedna LOGIKA a na city není ani čas a ani místo. City nás přece neživí. City se o nás materiálně nepostarají a ještě jsou často brány naším okolím jako slabost. Au, jak moc je potlačování citů sebezničující. Vše je v našem těle na sebe úzce napojené, a tudíž na sobě závislé. A proto má většina z nás tak velké potíže své emoce potlačit, i když hodně chce, protože jsme nejenom bytosti myslící ale i cítící. Jakmile dojde k jakémukoliv narušení v našem těle, pocítíme to nejen na těle ale i na duši. A, že nás dlouhodobě potlačované emoce dokážou pěkně potrápit, si už mnozí z nás ověřili.

Jednoduše a suše, potlačováním emocí z jakýchkoliv důvodů ničíme sami sebe. A je zbytečné si namlouvat, že se nás neblahé důsledky takového počínání netýkají. Způsobuje to problémy nám všem, kteří to děláme. A tak to jediné dobré pro nás, co máme udělat, je smířit se se svým srdcem jako bijícím zvonem ohlašujícím, co právě cítíme, a to i navzdory našemu okolí. Uvědomme si, že i ti lidé kolem nás, kteří nás za naše emoce nezřídka pranýřují, tak že i oni je prožívají. Snaží se nám jenom namluvit, že oni jsou tak dokonalí a bezchybní, protože vlastně žádné emoce nemají, ale buď tomu ani sami nevěří a nebo brzy poznají, jak to s těma jejich emocema a dokonalostí je. Může se to u nich projevit nějakým kolapsem v podobě nemoci a už se to i mnohokrát stalo. Vše má svůj účel, a proto když se pokusíme cokoliv vyčlenit z celku lidské bytosti, tak to nemůže mít jiný než katastrofální důsledek.

Z výše popsaných důvodů nosme své emoce bez uzardění s sebou. Ony jsou nepostradatelnou součástí každého z nás a jsou naším pomocníkem. Snažme se je udržet v patřičné rovině s rozumem, aby to bylo pro nás optimální. Emoce se sice o nás materiálně nepostarají, ale zeptejme se sami sebe, kdo z nás by chtěl například své rodiče bez emocí, život bez lásky, soucitu a podobně a to jenom protože je IN emoce nemít. Samozřejmě bychom se svými city neměli nechat cloumat z rohu do rohu, ale na tom se dá velmi dobře zapracovat například s EFT, Autopatií, Hypnózou atd. Ovšem pokud si potřebnost svých pocitů nepřipustíme, tak na nich ani nemůžeme zapracovat a vede nás to jednoznačně k naší zkáze. Takže ještě jednou: Za své emoce se nestyďme. Jsou naší nedílnou součástí.