Trochu o lásce

 „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne.“

 1. list Korintským , kapitola 13, verš 1-8

Láskou pojmenováváme silnou emoci, která vyjadřuje hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky. Nejčasteji je láskou nazýván vztah dvou lidí, ale patří sem i láska k nám samým (tzv. sebeláska), láska k vlasti, k bohu. Láska je největším duchovním požehnáním, pokud se nezvrhne do extrémních případů pronásledování a obtěžování druhé osoby a nebo ohledně lásky k nám samým v samolibost a povyšování se nad ostatní. Ke „stalkingu“ či samolibosti a povýšenosti často inklinují jedinci s nízkým sebevědomím, kteří stále potřebují dokazovat svému okolí, že jsou perfektní. Pravda je ovšem taková, že o své dokonalosti chtějí především přesvědčit sami sebe. Tato lidská nectnost však se skutečnou láskou popsanou v úvodním citátu, která boří všechny bariéry, již nemá skoro nic společného. Opravdová láska k sobě jde vždy ruku v ruce s láskou k druhým. Nelze mít pouze rád sám sebe a na ostatní se neohlížet. To už není láska, ale sobectví, které nám štěstí a pohodu do života nepřinese.

V každém případě pokud se někdo s uvedenými potížemi identifikuje, měl by zapracovat nejdřív na svém sebevědomí. Pokud vše, čeho jste schopni, je závist, povýšenost, nenávist k druhým i sobě, tak vás to určitě neučiní šťastnými a spokojenými. A co víc, falešné pojetí lásky přináší i spoustu problémů do vašeho života (konflikty na pracovišti, hádky s rodinnými příslušníky a kamarády). Problémy nemusí být pouze sociální, ale i zdravotní. Navíc si do svého života přitahujete podobně smýšlející lidi. Toto malé prokletí však můžete přerušit jenom vy sami.

Otevřte své srdce, oči, zapojte svůj rozum a cit a zkuste se stát novou bytostí, která bude mít skutečně ráda sebe bez jakýchkoli negací a současně jí bude záležet i na druhých lidech. Každý si totiž přeje, abyste s ním jednali jako se sobě rovným. Začněte víc naslouchat lidem kolem vás. Buďte k nim shovívavější, jednejte s nimi jak byste si přáli, aby jednali s vámi a oprosťete se od jakékoliv neplodné závisti. Každý máme nějaký úděl a překonáváme v životě různé překážky. Připravte se tedy spíše pomáhat druhým. Nejen že pomoc v životě potřebuje občas každý, a tak i vy a kdo by potom pomohl vám, když zůstanete k potřebám druhých neteční, ale i z důvodu klidu a míru naší duše.

Pro ty z nás, kteří se vydávají každý den touto cestou, to jistě není jednoduché, ale věřte mi, že to stojí za to. Důležité je uvědomit si, že konáním toho, co je dobré pro druhé, pomáháme sami sobě. Na odstranění negativních pocitů, které vás vedou k sebedestruktivnímu jednání, si můžete vzít i pomocníky – meditace, EFT, Autopatie, Léčebný kód a další. Hlavní je s tím už něco dělat. Jinak vám to dříve nebo později úplně zničí život. A přáním každého z nás je přece žít naplněný a spokojený život. Kdo skutečně nemiluje, jako by nežil. A to platí v každé době.